Medvědi, změna grafikonu a celosvětový mír

Na nástupiště je vstup povolen jen s platnou jízdenkou nebo vstupenkou na nástupiště. Cestující jsou povinni se za jízdy držet. Přecházet přes koleje jest přísně zakázáno.  Pro přístup k vlakům použijte nadchod nebo podchod. Cestující je povinen na požádání předložit platný cestovní doklad. E pericoloso sporgersi – nevyklánějte se z oken. Nevystupujte, dokud vlak nezastaví…

To jsou jen některé z mnoha příkazů, které jsme potkali při cestování vlakem. Ty vymezují způsoby chování, kterých dodržení jistě zabrání poškození zdraví na cestách a některé také způsobí, že bez další újmy dojedeme včas do cíle, který jsme si stanovili.

V zásadě je možné použít stejná pravidla pro jakoukoliv činnost. Jsou v něm skryty zákony příčin a následků. Jednoduše – jak smýšlíme o ostatních, tak oni smýšlejí o nás, jak se chováme k okolí, tak se ono chová k nám. Pokud opomeneme zaplatit jízdenku je nám ještě za jízdy vystaven účet vyšší, než je její cena. A tak i v životě, užíváme-li něco, co nám nepatří, dříve nebo později je dluh vyrovnán.  Systém zná mnoho rafinovaných způsobů jak srovnávat energetické nesrovnalosti. Otázka je, o který systém jde, zda jeho pravidla jsou spravedlivá, zda je všichni účastníci s radostí žijí, nebo jsou jen všeobecně trpěnou součástí širší represe systému hrubé hmoty nebo ortodoxní víry. Existují dimenzionální systémy ideální, které se v jazyce systému hmoty nazývají idealistické. To proto, že systém hrubé hmoty zná ideály převážně jen jako filozofické teze vytvořené myslí, zařazené do přesných kategorií. V dimenzionálním prostoru hrubé hmoty jsme byli zvyklí považovat za vzdělání přijímání cizích idejí. Nacházíme se v bodě, kdy hluboce transformovaný ideální systém je v dosahu našich vyšších těl, je na, nebo se blíží jejich frekvencím, tedy je možno jej v hmotném světě žít. Každý systém má pravidla. Tento nový systém používá pravidla samotného stvoření, ve které jsou obsaženy všechny jeho aspekty v jednotě, v lásce. V takovém systému je každá tvořivá myšlenka v jednotě okamžitě realizována.

A teď se vrátíme zpátky na nádraží. Na Zemi i v každém státě tisíce kilometrů kolejových tratí, různé nosnosti, kvality, v různých nadmořských výškách, v lesích, městech, u moře pod mořem i řekami ve skalách a pod zemí. Všechny vedou odněkud někam, přitom nikdo neví, které město je zrovna v této chvíli odněkud a které někam. Stejně tak je to s cestujícími. Každý kdo cestuje, jede odněkud někam, pokud chybí motivace, můžeme jet odnikud nikam. A o to právě jde. Nákupu jízdenky předchází motivace a studium jízdního řádu. Tedy zjištění, zda město má nádraží, s kterou společností, z kterého nástupiště a hlavně kdy pojedu.

Převedeno do jiné řeči nákup jízdenky znamená rozhodnutí. Jsem připraven na cestu, mám jasnou představu, kam chci dojet. Třeba je to daleko, je tam horko, nebo naopak zima, pořád prší, nebo je sucho. Já jsem se rozhodl jet do Kopidlna, tak pa, těším se, zítra v osm. Nemohu jet odnikud nikam, protože nikde není zrovna tady, není to ani tam, kde jsem se zrovna vypravil. Mohu jet tam kde to důvěrně znám, mohu jet někam, kde jsem nikdy nebyl, nebo třeba domů. Mohu si cokoliv představit a tak vytvořit vlastní realitu. Ostatní mi rádi přijdou vyplnit moje sny a představy, protože já jim přitom vyplním ty jejich. Je to taková vzájemná výpomoc, učení se na vzájemných reakcích.

Ráno jsem se probudil. Krásný jarní den. Ze zvyku jsem zapnul rádio. Radostnou píseň ze spartakiády přerušila vážná slova hlasatele: „ Dnes v ranních hodinách pod tlakem veřejného mínění a díky upřímné touze lidí po míru, padl systém vysávání energií na celé planetě. Všechno, co začalo se záměrem zotročení a nadvlády je najednou pryč. Lidé dokázali spojit své mentální síly a společně řekli „ano“, míru na celé planetě. Systém zlodějů na všech úrovních je od dnešního rána trvale nahrazen systémem jednoty. Každý člověk i zvíře má právo na život v míru a dostatku. Toto právo je zároveň povinností. Všichni, kdo toto ostatním upírají, budou potrestáni.“

 Asi dnes nikam nepojedu, zhroutil se i grafikon dopravy.

Spartakiádní píseň „Když se podaří, co se dařit má“ vystřídala Smetanova „Vltava“. Společně s ranní kávou napjatě očekávám další novinky. Hudba hraje neobvykle dlouho, není přerušována reklamou, ta je z rozhodnutí ředitele rádia navždy zrušena společně s radou pro vysílání. Je také zakázáno klamat lidi v oblastech obchodu, zdraví, vzdělání, mezinárodních událostí. Byly zrušeny některé významné dny, jako docela bezvýznamné. Rovněž byla zrušena armáda, jako celosvětově nepřijatelná instituce. Nebudu však předbíhat.

Rádio zvolna dohrálo Vltavu a znovu se ozval hlasatel: „Jsem šťasten, že vám mohu sdělit, že došlo k samovolnému ukončení všech válečných konfliktů, protože národy znepřátelených stran uznaly, že důvody, pro které jsou ve válečném stavu, nejsou jejich vlastní. Vždy se jednalo o prospěch třetích stran.“

Můj včerejší plán cesty do Kopidlna za medvědy z pohádky zcela zastínily zprávy o nových událostech.

Hlasatel pokračoval: „Praha zažívá neuvěřitelné věci. Zase je vidět Národní muzeum. Z jeho zdí zmizel obří plakát na oslavu bývalého prezidenta. Lidé se navíc mohou posadit k soše na Václavském náměstí, když řetěz instalovaný zde loni, před očima svědků zmizel. Zároveň se tak stalo se sochami sv.Václava s koněm pověšeným za nohy v pasáži Lucerna a sochami pánů čůrajících na Českou republiku. Prý se chystá i změna názvu letiště na základě referenda.“

Ze Světa energií: „V souvislosti s trvalým ukončením válek na Zemi došlo zároveň ke kolapsu hrubě materiálního konceptu hmoty a energie. Pod tlakem kolektivního myšlení byla navždy ukončena těžba ropy a fosilních paliv jako nepotřebných komodit. Zároveň byl ukončen obchod s těmito surovinami. Do škol se s okamžitou platností zavádí na Zemi celoplošně předmět Kvantová fyzika.

 Je zakázáno používat dosavadní fyziku z důvodu hluboké dezorientace studentů od základních po vysoké školy. Zneužití se týkalo bezdůvodného rabování nerostného bohatství, přestože jsou dlouhodobě známy nové energetické koncepty hmoty. Jadernou energii je možno používat pouze implozivním způsobem. Převedením všech zbraní na zdroje energie získá planeta Země a osvícené lidstvo akumulovanou energii pro řešení okamžitých potřeb nejméně na 200 let. Po plném zavedení všech poznatků kvantové fyziky nebude těchto zdrojů v budoucnu potřeba. Již nyní se zvažuje možnost daru této energie pro vyrovnání některých oblastí vesmíru.“

Ze světa komunikace: „Ke komunikaci je nyní dovoleno používat kromě telepatie pouze dobře propracovaná technologie skalárních vln, pokud nebude vynalezen další jiný bezpečný humánní způsob dorozumívání. Všechny vysílače a přijímače mobilních sítí budou neprodleně demontovány.“

Zprávy ze společnosti: „Všechny ortodoxní víry jsou od dnešního rána bez výjimky zakázány. Důvodem k zákazu je polarizace společnosti na lepší a horší. Začalo tak období vnitřního míru a respektu duší, s konečným efektem globálního míru.“

 Je-li to nutné pro trvalý mír, pak se to dotýká i mne a všech lidí na planetě. Pak je potřeba se vážně zabývat otázkou, zda je pro mne vzdání se víry v modly obětí, nebo vysvobozením.

Zda jsme ochotní naplánovat si tu zatím nevídanou cestu a zaplatit za jízdenku z krajiny církví a -ismů do krajiny čisté víry vlastní duše, kde nejsou rozdíly mezi my a oni. Koleje k jiným světům existují stejně jako před tisíci lety. Jen ucítit význam cesty odněkud někam. Není svobodných v kruhu otroků, jako není šťastných uprostřed nešťastníků, stejně jako není míru uprostřed války.

Za Země Koruny České

16.3.2015                                                                          Ivo Fluksa

Kde domov můj

 

Kde domov můj,
kde domov můj.
Voda hučí po lučinách,
bory šumí po skalinách.
V sadě stkví se jara květ
zemský ráj to na pohled!
A to jest ta krásná země
země česká domov můj!
Země česká domov můj!

Kde domov můj,
kde domov můj.
Znáte v kraji bohumilém
duše outlé v těle čilém,
mysl jasnou, znik a zdar
a tu sílu, vzdoru zmar?
To je Čechů slavné plémě,
mezi Čechy domov můj,
mezi Čechy domov můj!

Tak toto jsou slova písně slepého houslisty Mareše z divadelní hry Fidlovačka aneb Žádný hněv a žádná rvačka od Josefa Kajetána Tyla (poprvé – Stavovské divadlo, 21. Prosince 1834)
Hloubka myšlenky a síla emoce k vlasti je obrovská. Původní emoce Josefa Kajetána Tyla týkající se Českých zemí byla naprosto jasná. Byl ze srdce přesvědčen o rovnoprávnosti národů Země České, o stejném postavení Čechů, Moravanů a Slováků. Toto jsou Tylova slova v prvním čísle Květů z roku 1834:
Věrných podejte si ramen, bratří!
k silné, spasitelné jednotě!
Slovák, Čech i Moravan k ní patří.

Proto také Moraváci a Slováci uznávají Českou hymnu, vzniklou z 1. sloky této písně.

Je to hymna národů Země České. Je to naše hymna a vůbec nezáleží, zda jsem Čech, Moravák, Slezan nebo Slovák. Josef Kajetán Tyl ji napsal pro všechny.
Kde je tedy domov můj?
Je to země mých předků, jejich předků. Záleží na vnímání. Domov souvisí s emocemi a celkovým pohledem na svět. Tak se stane, že pro někoho je to vlastní postel nebo pokojíček, pro druhého dům se zahradou a rodinou, dalšího domovem je vlastní stát, nebo oblast, ve které žije, může to být třeba i Země, nebo Galaxie. Proto existuje několik miliard domovů podle toho, jak to který z lidí cítí. Naše domovy se prolínají s domovy druhých lidí, také zvířátek a rostlin, nebo dokonce planet a civilizací. To zdravé prolínání za současného respektování názorů či prostoru je to, co činí domov šťastným. Ne tedy hmotné statky vyčíslené penězi, metry, kubíky, ale spolužití v míru, lásce a uznání, dává domovu jeho hodnotu. Doma je tam, kde jsem chráněn a chráním, kde jsem milován a miluji, odkud my všichni vyrážíme poznat lepší svět, abychom se vrátili a našli jej u sebe a blízkých.
A tak mě napadá báseň z mé školní čítanky od Karla Václava Raise:
Cestička k domovu
Cestička k domovu
známě se vine –
hezčí je, krásnější
než všecky jiné.

Douška a šalvěje
kolem ní voní,
nikde se nechodí
tak jako po ní.

A kdybych ve světě
bůhvíkam zašel,
tu cestu k domovu
vždycky bych našel.

A kdybych ve světě
smutně se míval,
na téhle cestičce
vždy bych si zpíval

Existuje velké množství laskavého psaného slova z doby národního obrození, promítla se však do nich beznaděj a smutek národa, proto jsou v dnešní době energeticky málo použitelné. Nemohu si přece do svého pokoje pověsit obrázek Titanicu a očekávat šťastný domov…
Spíše se pokusíme společně nalézt místo pro zvědomování, které v rámci jednoduchých vesmírných zákonů samo generuje kvality energie v prostoru. Zní to jako science-fiction (vědecko-fantastická pohádka), ale, a právě proto, že téměř celý náš život se odehrává, taky začíná a končí v pozornostech na energie, stojí za to se jimi zatím alespoň pro sebe a blízké okolí, zabývat.
Štěstí národa je odvislé od pocitu každého člověka. V této chvíli pomineme vědomé škůdce v národě, protože i oni mají svůj domov, tedy rodinu rozprostřenu kolem nás. Vědomý škůdce je však ve svém prostoru uzavřen, pokud ho neživíme naší neustálou pozorností. A tady je na místě další obrozenec z čítanky, vyzývající k žití v hodnotách vlasteneckých…

Jan Neruda
Vzhůru již hlavu, národe
Vzhůru již hlavu, národe,
k nebi své zdvihni oči!
Viz: jsou tam i malé hvězdičky,
kol nichž se velké točí!
Toť prostě tím: ty maličké
z jadrného jsou fládru,
ale ty velké a poslušné
jen z plynových jsou hadrů.

Troufám, že při té myšlénce
srdce ti povyskočí –
nuž – buďme tou malou hvězdičkou,
kol níž se velké točí!
Jde to, ach jde! Jen každý hleď
k vlastnímu dobře jádru;
bude-li každý z nás z křemene,
je celý národ z kvádrů!

(Písně kosmické)

Každý další komentář k této básni je zbytečný.

Vzhůru již hlavu národe, ať naše cesty k domovu zase známě se vinou.
K Zemi České, kde domov můj.

Dne 6.11.2015                                                                                                       Ivo Fluksa

ZEMĚ ČESKÁ, DOMOV MŮJ

Mandala Ivany Stonjekové

Země Koruny České

je státní útvar, který historicky tvořilo České království, Moravské markrabství, Opavské knížectví, jednotlivá slezská knížectví a Lužice. Stanovil jej český král Karel IV svými bulami ze dne 7. dubna 1348.

Energetický náboj Zemí Koruny české nelze překroutit díky důmyslným zaštítěním Svatováclavskou korunou. Přes všechny zásahy do autonomie jednotlivých oblastí každý z nás vlastenců je potomkem vyšlým ze svobodné země. V pravdě neexistuje žádné Česko. Jsme stále svazkem svébytných národů Čechů, Moravanů a Slezanů. Brzy bude velmi důležité znát své kořeny. Vědět, jaká je moje kultura a historie, zda si za ní stojím. Vědět, pochopit, pustit. To je naše nová země bez předsudků.

Cílem tohoto webu je uzdravení vlastenectví, vědění a tvoření bez lpění.

Nástroji jsou slova, fotografie a mandaly Ivany Stonjekové

Když se vrba ohne, i žába na ni vyleze. Stůjme proto vzpřímeně, dívejme se druhým do očí. Ať nás zdobí soucit, to znamená sebeúcta a úcta ke každému stvoření. Svět má naději jen s Láskou.

úvodní obrázek je mandala Země Koruny České od Ivany Stonjekové