Čistá srdce

NAŠE VÍRA JE TA PRAVÁ

Příchodem Cyrila a Metoděje i Mohammeda došlo ke zlomu, k nastolení nového ovládání mysli. Lidé byli většinou násilně přivedeni k uctívání nové víry. Ta zabrala životní prostor nejen do té doby relativně svobodných přírodních bytostí, ale každá z nich si usurpovala právo na energetická místa a sebejistě vystupovala jako jediný zástupce Boha na zemi. Víra, jako svobodný pocit, měla být nahazena. Toto vysvětlení se zdá být jednoduché, je však podobné u všech ortodoxních vír na Zemi. Ty všechny mají ve vínku stejnou myšlenku – naše víra je ta pravá…Ve jménu víry jsme byli schopni zabíjet, ničit, proklínat. Pokračovat ve čtení „Čistá srdce“

John Lennon

„Netrhejte motýlům křídla,
vždyť oni pak pláčou.
Nešlapte po kytkách,
vždyť kytky tak krásně voní.
Nezabíjejte lásku,
vždyť láska je křehká jako ty kytky,
a hlavně nezabíjejte lidi,
vždyť lidi se milují…“

Korán a sunna

Dosáhli jsme historického bodu, kdy si už nemůžeme dovolit, dělat ze sebe vědomě hlupáky.

Jestliže nejsou naši vůdci schopní pochopit třístupňovou strategii islamizace, nemohou nyní řídit tuto zemi.

Největší spojenec islámu je ignorace, a ABSOLUTNÍ NEVĚDOMOST O ISLAMIZACI

 Korán a sunna (popis života) Mohameda hovoří naprosto jasně.

Prostudujme si je a brzy, pokud nejsme líní, budeme brzy vědět (i bez poučování neznalými nebo sympatizanty) co je to islám, jaké má cíle a prostředky.

Je našim právem a povinností nabídnout střechu nad hlavou potřebným, zvažme však, kdo je pro nás potřebný.

K tomu nám nabízím toto                                        VIDEO

Nemusíte chtít být věřící, můžete však chtít znát podstatu každé ortodoxní víry….

Za Země koruny České                                                                                      Ivo Fluksa

29.11.2015

Ne odboj, ale povinnost!

Vývoj v České republice nenechává v klidu už ani opilce, kteří ve své oblíbené hospodě běžně řeší všechny složité otázky, jako je např. přednost zprava nebo porodnost v Dolní Lhotě. A tak bychom se měli také přidat a říci, co si o tom všem myslíme.

Situace je velice přehledná, snad nejpřehlednější od Iráku napadení.

Je to tím, že všichni veledůležití lidé se snaží zviditelnit, a tak často nevědomky odkrývají pravou tvář. Přispívají tak k pochopení, že za vším děním kolem uprchlické krize, také Majdanu a dalších stovek „krizí“ někdo stojí. Kdo to je, a kdo jsou ti sloužící, kteří tomu všemu napomáhají, jaké jsou motivy jednání?

Je to období pravdy, která se dere na povrch věcí. Období pochopení.

A tak nestačíme lapat po dechu, jak se na nás sype ze státních sdělovacích prostředků smršť mírně řečeno hloupostí, kterými jsou masírovány naše děti, to aby měly ty správné názory. Mediální masáž však už přestává fungovat, proto, že náš národ není hloupý, myslím si proto, že možná aspoň 80% lidí už prohlédla hluboké lži a vlastizrady posledních let v hospodářství a politice. Jak jinak než vlastizradou lze nazvat vykradení vlastního státu nebo obce na úrovni neživých i živých věcí, lidského potenciálu. Jak můžeme hospodařit s tím, co nám nepatří? Co je to za právo, které dovoluje používat společné prostředky k podpoře lidí, kteří obešli hranice a zákony tohoto státu? Spolu s mizivým procentem lidí na útěku před válkou, kteří si zaslouží naši pozornost, se rozhodli vyžrat tuto krásnou zemi uprostřed Evropy.  Jsme citliví a solidární, avšak ti, kdo přicházejí, se nám často jen vysmívají. Naše vstřícné jednání pokládají za projev slabosti a podřízení. Jaká je jejich mentalita, k čemu se modlí? Zkusme si přiznat, že naše víra, dnes už vlastně nevíra, má všeobecně velké nedostatky (ne v chrámu, ale v duchu se modlete). Tak jsme si zvykli vše probírat u piva a neřešit (viz nezákonné církevní restituce, nebo přejmenování letiště Ruzyně, nebo třeba jen zrušení pomazánkového másla).  Apatie národa žijícího léta pod sprchou politické lži a humanitárního bombardování mysli televizí, rádiem i internetem dosáhla do úrovně, kde končí soudnost a dialog, a si každý mele tu svou.

Nebezpečím nebo ohrožením národů Země České nejsou ani uprchlíci, ani ekonomičtí běženci, ale my sami. Naše nejednota, rozštěpení rozvrácení.

také tom, že si každý z nás nechává nakukat do hlavy něco jiného.

Předháníme se, čí vyřčená hloupost je ta lepší.

Donekonečna posloucháme, že invaze lidí, kteří na hranicích zahodili doklady je legitimní stěhování nešťastníků, nikoliv otevřené napadení státu, navíc neziskovkami zaplacené, organizované a přesně cílené. 

Je to v jiném podání opakování situace, kterou jsme jako národ zažili v polovině března 1939.

Jediný, kdo se při obsazování republiky bránil, byl 8. Pěší pluk Slezský v Czajánkových kasárnách ve Frýdku-Místku, jediný, kdo zvedl zbraň proti bezpráví Mnichovem rozvrácené Evropy, nedbaje rozkazu – nebránit se. Podobná situace, stejná naivita, stejná zrada. 

Bylo by naivní myslet si, že prezident Hácha, který v té samé době seděl ve vlaku do Berlína, vyjedná zpět svobodu.

Přesto  jsme už dříve věřili v dobro a jako stát jsme se nepostavili na odpor.

Prosím, poučme se z historie a buďme soucitní ale i spravedliví a pravdiví. Vezměme pod střechu lidi potřebné, co ji nad hlavou nemají, vyžeňme však ty, co nám přišli zapálit náš dům a ublížit blízkým. Ne toto není řeč strachu, To je výzva k obezřetnosti před vetřelcem.

Ne odboj, ale povinnost!

Nevážení vlastizrádci, přeji vám neklidné spaní a hlavně spravedlnost, podle práva, je jedno, jaké si vyberete. Zrada vlastní země se trestá ve všech kulturách. Vaše domnělá beztrestnost je jen vaše vlastní nevědomost.

Pokud někteří z vás zastupují tento stát, pak vězte, že je pár minut po dvanácté. Ještě pár minut a mohl by někdo úplně cizí podobným způsobem zastupovat také vás.

 Za Země koruny České  

                                                                               Ivo Fluksa

Odhad vývoje České republiky Miloš Zeman

 

Na otázku, zda dokáže odhadnout, jak bude Česká republika vypadat za třicet let, odpověděl Zeman následovně:
„Já na tuhle otázku odpovídám jednou krásnou historkou, která trvá dvě a půl minuty. Doufám, že ji vydržíte. Je to historka, již vykládal americký sociolog Daniel Bell a je to tak trochu židovská anekdota.“

K rabínovi přijde chlapec a drží v zavřených dlaních živého slavíka. Říká: „Rabi, o tobě se říká, že jsi moudrý a umíš předpovídat budoucnost. Tak mně řekni, jestli je slavík v mých dlaních živý, nebo mrtvý.“ 

A sám sobě ten chlapec řekl: „Když rabín řekne, že slavík je živý, tak dlaně stisknu a rychle toho slavíka zabiju. Když rabín řekne, že slavík je mrtvý, tak dlaně rozevřu a nechám slavíka odletět. V každém případě toho rabína znemožním.“ 
„A víte, co ten rabín udělal? Chvíli se na chlapce díval a potom řekl: „Záleží to na tobě.“ 

Přišlo e-mailem

27.11.2015

Praotcem je Čech

Společnost České republiky se již několik let nachází ve stavu, rozpolcení a neuvědomění vlastních kvalit, vycházejících z historických faktů. Velká svoboda minulých let bez důrazu na výchovu k vlastenectví, vlastně posunula společnost k nesvobodě. Cokoliv dnes děláte, je Vaše činnost konfrontována s velkým množstvím zákonů a norem, které ztratily svůj smysl, protože mnoho z nich je možno vyložit podle toho, jaké je zadání pro pravdu, tedy podle objednávky. Tak se také stalo, že hanobení státního symbolu už není trestné, naopak je to hrdinský čin, o prezidentovi republiky si každý novinář říká, co ho napadne, každý vlastenec je vysmíván, bez ohledu na své postavení. Tato situace ve společnosti už několikrát byla, a který národ nepochopil výukovou lekci, bude muset si ji zopakovat, tak jako si ji musel v minulosti zopakovat mnohokrát.  Byly zde v minulosti dlouhá léta v područí jiných států, byl zde všestranný útlak, jazykový, vyznání, vzdělání. Vždy tady byly různé názory na stejné věci, vždy docházelo k tomu, že jedna skupina se prosazovala na úkor druhé. Bohapustá lež napomáhala již od prvních počátků Českého státu, prosadit nepravdu. A tak se také stalo, že i stát bez pravdivých základů byl vlastně postaven a neustále obhajoval lež. A i když lež oblečeme do nádherných šatů, pod oděvem bude stále jen stejná lež. Historie se opakuje, materiální bohatství se vlivem morálního úpadku přesouvá, nyní směrem na západ. Přesně tak, jak se to stalo nejednou v historii. Ta stále glorifikovaná svoboda nás jako národ stála mnoho. Jestliže stát máme být my, pak my už v tomto státě nerozhodujeme. Vše je přepočítáno na akcie a různé papírky, které jsou na účtech bank připsány různým osobám. Často nejde ani dohledat, co komu patří. Vykradená země už nepodporuje své občany. Ti znají pravdu o své zemi, vidí, slyší, cítí tu lež, co vychází z politiky současné i minulé. Nesouhlasí, jejich hlas však není slyšet. Proč? Protože jsou nejednotní. Proč jsou nejednotní? Protože jejich pozornost někdo cíleně tříští a obrací jednoho člověka, proti druhému. A proč, proč? Protože si myslí, že čím více vlastní, tím jsou bohatší. Opak je pravdou. Hmota bez ducha je bezcenná. Pár bláznů se snaží zoufale přemístit zbytky ještě nedávno bohatého státu k sobě i za cenu ztráty vlastní důstojnosti. Že tomu tak není? Nebo jen děláme, že se nás to netýká? Ale týká, týká.  Je to jako by v domě žilo 10 lidí. Osm z nich závidí sousedovi, a tak systematicky vybydlují vlastní dům. Cihlu po cihle (svého času zlaté cihličky) odnášejí z domu, protože chtějí to, co jim nepatří. Hospodaří, nebo spíše nehospodaří se svěřeným majetkem. Ostatní obyvatelé domu se bojí se postavit, protože měli strejdu ve straně. A to se nesmí. Aspoň se to říká. A tak jednoho dne dojde k tomu, že vina padne ne ty, co nekradli. Protože my přece nekrademe, to oni postavili dům a mohou tedy za všechno zlo. A tak náš dům už nemá střechu, nic a nikdo ho nechrání. Kdo za to může? To je oblíbená otázka. No přece všichni, ti co kradli, i ti co nechali druhé krást. Dům to je malé sousto, co takhle bytový fond nebo nerostné bohatství, nebo třeba zdravotnictví a energetika, to by bylo žůžo. A tak vzniklo mnoho pohádek, mnoho bohatých a ještě více chudých. Hlavně pozor na školství, ať se to ti hlupáci nedozvědí, že čas a oni pracují pro nás. Dejme jim víru, že vše je správně a oni si rádi zaplatí pojištění a pak i plnění. Naučme je fandit, nejlépe se sloganem „Kdo neskáče, není Čech“ a dejme jim občas pivo zdarma, však oni nám to stokrát vrátí. Pohádka skončila, teď se bude vracet.

Snad se probudíme aspoň deset minut po půlnoci a vyženeme si bludy z hlavy. Zároveň vyženeme i ty kdo je tam sází. Pak si dopřejeme i tu českou plzeň za svoje s heslem Čech skáče, protože už ví, že praotcem je Čech.

Za Země koruny České

13.11.2015                                                                                                     Ivo Fluksa