Praotcem je Čech

Společnost České republiky se již několik let nachází ve stavu, rozpolcení a neuvědomění vlastních kvalit, vycházejících z historických faktů. Velká svoboda minulých let bez důrazu na výchovu k vlastenectví, vlastně posunula společnost k nesvobodě. Cokoliv dnes děláte, je Vaše činnost konfrontována s velkým množstvím zákonů a norem, které ztratily svůj smysl, protože mnoho z nich je možno vyložit podle toho, jaké je zadání pro pravdu, tedy podle objednávky. Tak se také stalo, že hanobení státního symbolu už není trestné, naopak je to hrdinský čin, o prezidentovi republiky si každý novinář říká, co ho napadne, každý vlastenec je vysmíván, bez ohledu na své postavení. Tato situace ve společnosti už několikrát byla, a který národ nepochopil výukovou lekci, bude muset si ji zopakovat, tak jako si ji musel v minulosti zopakovat mnohokrát.  Byly zde v minulosti dlouhá léta v područí jiných států, byl zde všestranný útlak, jazykový, vyznání, vzdělání. Vždy tady byly různé názory na stejné věci, vždy docházelo k tomu, že jedna skupina se prosazovala na úkor druhé. Bohapustá lež napomáhala již od prvních počátků Českého státu, prosadit nepravdu. A tak se také stalo, že i stát bez pravdivých základů byl vlastně postaven a neustále obhajoval lež. A i když lež oblečeme do nádherných šatů, pod oděvem bude stále jen stejná lež. Historie se opakuje, materiální bohatství se vlivem morálního úpadku přesouvá, nyní směrem na západ. Přesně tak, jak se to stalo nejednou v historii. Ta stále glorifikovaná svoboda nás jako národ stála mnoho. Jestliže stát máme být my, pak my už v tomto státě nerozhodujeme. Vše je přepočítáno na akcie a různé papírky, které jsou na účtech bank připsány různým osobám. Často nejde ani dohledat, co komu patří. Vykradená země už nepodporuje své občany. Ti znají pravdu o své zemi, vidí, slyší, cítí tu lež, co vychází z politiky současné i minulé. Nesouhlasí, jejich hlas však není slyšet. Proč? Protože jsou nejednotní. Proč jsou nejednotní? Protože jejich pozornost někdo cíleně tříští a obrací jednoho člověka, proti druhému. A proč, proč? Protože si myslí, že čím více vlastní, tím jsou bohatší. Opak je pravdou. Hmota bez ducha je bezcenná. Pár bláznů se snaží zoufale přemístit zbytky ještě nedávno bohatého státu k sobě i za cenu ztráty vlastní důstojnosti. Že tomu tak není? Nebo jen děláme, že se nás to netýká? Ale týká, týká.  Je to jako by v domě žilo 10 lidí. Osm z nich závidí sousedovi, a tak systematicky vybydlují vlastní dům. Cihlu po cihle (svého času zlaté cihličky) odnášejí z domu, protože chtějí to, co jim nepatří. Hospodaří, nebo spíše nehospodaří se svěřeným majetkem. Ostatní obyvatelé domu se bojí se postavit, protože měli strejdu ve straně. A to se nesmí. Aspoň se to říká. A tak jednoho dne dojde k tomu, že vina padne ne ty, co nekradli. Protože my přece nekrademe, to oni postavili dům a mohou tedy za všechno zlo. A tak náš dům už nemá střechu, nic a nikdo ho nechrání. Kdo za to může? To je oblíbená otázka. No přece všichni, ti co kradli, i ti co nechali druhé krást. Dům to je malé sousto, co takhle bytový fond nebo nerostné bohatství, nebo třeba zdravotnictví a energetika, to by bylo žůžo. A tak vzniklo mnoho pohádek, mnoho bohatých a ještě více chudých. Hlavně pozor na školství, ať se to ti hlupáci nedozvědí, že čas a oni pracují pro nás. Dejme jim víru, že vše je správně a oni si rádi zaplatí pojištění a pak i plnění. Naučme je fandit, nejlépe se sloganem „Kdo neskáče, není Čech“ a dejme jim občas pivo zdarma, však oni nám to stokrát vrátí. Pohádka skončila, teď se bude vracet.

Snad se probudíme aspoň deset minut po půlnoci a vyženeme si bludy z hlavy. Zároveň vyženeme i ty kdo je tam sází. Pak si dopřejeme i tu českou plzeň za svoje s heslem Čech skáče, protože už ví, že praotcem je Čech.

Za Země koruny České

13.11.2015                                                                                                     Ivo Fluksa

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *