Okradený trpaslík

Pohyb a rezonance jsou známkou pokroku. Lidská společnost miluje rezonanci se lží, více než pravdu a pokrok. Lež je tedy všeobecně milována, v současné době až za hrob. Nepřeberné množství schizofreniků se samo pasuje, nebo je zvenku korunováno do rolí zachránců společnosti.

Lidé od obrazovky počítače dokáží dnes nakreslit a uvést do výroby nefunkční věci a brát za to mzdu jako za precizní práci. Pojďme si koupit třeba stavební kolečko a zkusme s ním jezdit. Stavební dělník je malý pán, aby vyhodil hlupáka od počítače, a tak jen sedí v hospodě a remcá. Kluci  aktivně přitakávají a s každou čárkou na tácku je všechno horší a blbější. V jiných hospůdkách podobní hosté řeší třeba hřebíky nebo řepkový olej. Všichni do jednoho vědí, že je to špatně, přesto si pěstují otlučená kolena, bolavá záda, tlučou do hřebíků z šufánkové oceli a léčí si neduhy spojené s konzumací řepkového oleje.  A zlobí se a zlobí. V zimě k tomu ještě přibude nachlazení z kouření před hospodou.

Ramena diskuse jsou veliká, avšak vůle nést břemeno nápravy veřejné věci, je nulová. V lehkém opojení dorazí domů, svalí se na kavalec, lednička vydá poslední havarijní lahváč a pustí se do zpráv. Nic nedbá, že je tlačen do ještě tmavšího kouta než v zapadlé hospodě, třeba jen propagací politika nebo zprávou o počasí. Ale už ví, co si má myslet. Nebo co si mají myslet druzí, jež třeba nemají televizi, oni jsou asi úplně blbí. Celou lež jistí sport, kterému rozumí v tomto státě každé dítě už druhý den po porodu. Pak si dáme tři kriminálky za sebou, vševěda Moravce a šupy dupy na kutě.

No a ráno se z pelechu vyhrabe úplně nový informovaný trpaslík, okradený nejen o svou vlastní pravdu, ale také o vlastní iluze. Popadne stavební kolečko, aby zopakoval drsnou, masochistickou lekci svým otlučeným holením a kolenům. Uf, už ať je po šichtě a mlaskám si svoji desítečku s cigárkem před hospodou.

Člověče, zastav se, podívej se, čí jsou pravdy, které obhajuješ. Udělej to pro vlast, pro své děti a vnuky. Vidím tě denně, jak kráčíš s hlavou skloněnou k zemi, té zemi, která je tvou kolébkou, a mumláš si slova cizí víry.

Jsi jako trpaslík, kterému ukradli lampičku, jdeš a jdeš, vstříc bludu. Poslechni slova předků, ještě je čas probudit selský rozum. Vyhoď tu verbež nejdřív ze své hlavy a začni používat srdce. To srdce, které vykopne příživnickou, lživou svoloč z pohodlných křesel.  Každý to udělej ve své domovině a pro ni.

Bouřka vyčistí vzduch.

A bude mír v Moskvě, v Praze, v Berlíně i za mořem.

fivO, 3.8.2017

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *