Kde domov můj

 

Kde domov můj,
kde domov můj.
Voda hučí po lučinách,
bory šumí po skalinách.
V sadě stkví se jara květ
zemský ráj to na pohled!
A to jest ta krásná země
země česká domov můj!
Země česká domov můj!

Kde domov můj,
kde domov můj.
Znáte v kraji bohumilém
duše outlé v těle čilém,
mysl jasnou, znik a zdar
a tu sílu, vzdoru zmar?
To je Čechů slavné plémě,
mezi Čechy domov můj,
mezi Čechy domov můj!

Tak toto jsou slova písně slepého houslisty Mareše z divadelní hry Fidlovačka aneb Žádný hněv a žádná rvačka od Josefa Kajetána Tyla (poprvé – Stavovské divadlo, 21. Prosince 1834)
Hloubka myšlenky a síla emoce k vlasti je obrovská. Původní emoce Josefa Kajetána Tyla týkající se Českých zemí byla naprosto jasná. Byl ze srdce přesvědčen o rovnoprávnosti národů Země České, o stejném postavení Čechů, Moravanů a Slováků. Toto jsou Tylova slova v prvním čísle Květů z roku 1834:
Věrných podejte si ramen, bratří!
k silné, spasitelné jednotě!
Slovák, Čech i Moravan k ní patří.

Proto také Moraváci a Slováci uznávají Českou hymnu, vzniklou z 1. sloky této písně.

Je to hymna národů Země České. Je to naše hymna a vůbec nezáleží, zda jsem Čech, Moravák, Slezan nebo Slovák. Josef Kajetán Tyl ji napsal pro všechny.
Kde je tedy domov můj?
Je to země mých předků, jejich předků. Záleží na vnímání. Domov souvisí s emocemi a celkovým pohledem na svět. Tak se stane, že pro někoho je to vlastní postel nebo pokojíček, pro druhého dům se zahradou a rodinou, dalšího domovem je vlastní stát, nebo oblast, ve které žije, může to být třeba i Země, nebo Galaxie. Proto existuje několik miliard domovů podle toho, jak to který z lidí cítí. Naše domovy se prolínají s domovy druhých lidí, také zvířátek a rostlin, nebo dokonce planet a civilizací. To zdravé prolínání za současného respektování názorů či prostoru je to, co činí domov šťastným. Ne tedy hmotné statky vyčíslené penězi, metry, kubíky, ale spolužití v míru, lásce a uznání, dává domovu jeho hodnotu. Doma je tam, kde jsem chráněn a chráním, kde jsem milován a miluji, odkud my všichni vyrážíme poznat lepší svět, abychom se vrátili a našli jej u sebe a blízkých.
A tak mě napadá báseň z mé školní čítanky od Karla Václava Raise:
Cestička k domovu
Cestička k domovu
známě se vine –
hezčí je, krásnější
než všecky jiné.

Douška a šalvěje
kolem ní voní,
nikde se nechodí
tak jako po ní.

A kdybych ve světě
bůhvíkam zašel,
tu cestu k domovu
vždycky bych našel.

A kdybych ve světě
smutně se míval,
na téhle cestičce
vždy bych si zpíval

Existuje velké množství laskavého psaného slova z doby národního obrození, promítla se však do nich beznaděj a smutek národa, proto jsou v dnešní době energeticky málo použitelné. Nemohu si přece do svého pokoje pověsit obrázek Titanicu a očekávat šťastný domov…
Spíše se pokusíme společně nalézt místo pro zvědomování, které v rámci jednoduchých vesmírných zákonů samo generuje kvality energie v prostoru. Zní to jako science-fiction (vědecko-fantastická pohádka), ale, a právě proto, že téměř celý náš život se odehrává, taky začíná a končí v pozornostech na energie, stojí za to se jimi zatím alespoň pro sebe a blízké okolí, zabývat.
Štěstí národa je odvislé od pocitu každého člověka. V této chvíli pomineme vědomé škůdce v národě, protože i oni mají svůj domov, tedy rodinu rozprostřenu kolem nás. Vědomý škůdce je však ve svém prostoru uzavřen, pokud ho neživíme naší neustálou pozorností. A tady je na místě další obrozenec z čítanky, vyzývající k žití v hodnotách vlasteneckých…

Jan Neruda
Vzhůru již hlavu, národe
Vzhůru již hlavu, národe,
k nebi své zdvihni oči!
Viz: jsou tam i malé hvězdičky,
kol nichž se velké točí!
Toť prostě tím: ty maličké
z jadrného jsou fládru,
ale ty velké a poslušné
jen z plynových jsou hadrů.

Troufám, že při té myšlénce
srdce ti povyskočí –
nuž – buďme tou malou hvězdičkou,
kol níž se velké točí!
Jde to, ach jde! Jen každý hleď
k vlastnímu dobře jádru;
bude-li každý z nás z křemene,
je celý národ z kvádrů!

(Písně kosmické)

Každý další komentář k této básni je zbytečný.

Vzhůru již hlavu národe, ať naše cesty k domovu zase známě se vinou.
K Zemi České, kde domov můj.

Dne 6.11.2015                                                                                                       Ivo Fluksa