Co je nedělní prokoukolín?

Ivův proto, že se tak jmenuji, nedělní protože to píšu a je zrovna neděle, a prokoukolín proto, že mě to zrovna napadlo. Může to být třeba pro-koukol-in což česky znamená asi jsem botanik a rozumím koukolu – jsem v obraze, nebo propagace města Kolín v neděli, nebo taky kamarád Olin prokoukl vše v neděli. Může to být i zvolání vozky: Prrr.. Moje oko u Kolína vidí neděli, nebo kódovaná výzva pohádkovým medvědům k středečnímu setkání poblíž Českého města Kolín.

Koukol polní (Agrostemma githago) – kdysi obtížný plevel je však dnes už vzácná kriticky ohrožená jednoletá bylinka. Je na tom stejně jako kolektivní Pravda.

Ona však nesmí ani nemůže zahynout, je totiž synonymem Pravdy, která vítězí. Není jen sloganem neb nápis na zástavě prezidenta, je to srdcem vyřčený postoj národa, kterýžto je důstojným pokračovatelem slávy a cti předků. Mnohokrát zneužitá, znevážená používaná k cizím vojenským, ideologickým a osobním cílům, vždy pravda povstala ke slávě vlastní i Boží.

Pojďme spolu přičichnout k nachově fialovým, někdy také bílým lístkům Pravdy.

fivO

 

Ne odboj, ale povinnost!

Vývoj v České republice nenechává v klidu už ani opilce, kteří ve své oblíbené hospodě běžně řeší všechny složité otázky, jako je např. přednost zprava nebo porodnost v Dolní Lhotě. A tak bychom se měli také přidat a říci, co si o tom všem myslíme.

Situace je velice přehledná, snad nejpřehlednější od Iráku napadení.

Je to tím, že všichni veledůležití lidé se snaží zviditelnit, a tak často nevědomky odkrývají pravou tvář. Přispívají tak k pochopení, že za vším děním kolem uprchlické krize, také Majdanu a dalších stovek „krizí“ někdo stojí. Kdo to je, a kdo jsou ti sloužící, kteří tomu všemu napomáhají, jaké jsou motivy jednání?

Je to období pravdy, která se dere na povrch věcí. Období pochopení.

A tak nestačíme lapat po dechu, jak se na nás sype ze státních sdělovacích prostředků smršť mírně řečeno hloupostí, kterými jsou masírovány naše děti, to aby měly ty správné názory. Mediální masáž však už přestává fungovat, proto, že náš národ není hloupý, myslím si proto, že možná aspoň 80% lidí už prohlédla hluboké lži a vlastizrady posledních let v hospodářství a politice. Jak jinak než vlastizradou lze nazvat vykradení vlastního státu nebo obce na úrovni neživých i živých věcí, lidského potenciálu. Jak můžeme hospodařit s tím, co nám nepatří? Co je to za právo, které dovoluje používat společné prostředky k podpoře lidí, kteří obešli hranice a zákony tohoto státu? Spolu s mizivým procentem lidí na útěku před válkou, kteří si zaslouží naši pozornost, se rozhodli vyžrat tuto krásnou zemi uprostřed Evropy.  Jsme citliví a solidární, avšak ti, kdo přicházejí, se nám často jen vysmívají. Naše vstřícné jednání pokládají za projev slabosti a podřízení. Jaká je jejich mentalita, k čemu se modlí? Zkusme si přiznat, že naše víra, dnes už vlastně nevíra, má všeobecně velké nedostatky (ne v chrámu, ale v duchu se modlete). Tak jsme si zvykli vše probírat u piva a neřešit (viz nezákonné církevní restituce, nebo přejmenování letiště Ruzyně, nebo třeba jen zrušení pomazánkového másla).  Apatie národa žijícího léta pod sprchou politické lži a humanitárního bombardování mysli televizí, rádiem i internetem dosáhla do úrovně, kde končí soudnost a dialog, a si každý mele tu svou.

Nebezpečím nebo ohrožením národů Země České nejsou ani uprchlíci, ani ekonomičtí běženci, ale my sami. Naše nejednota, rozštěpení rozvrácení.

také tom, že si každý z nás nechává nakukat do hlavy něco jiného.

Předháníme se, čí vyřčená hloupost je ta lepší.

Donekonečna posloucháme, že invaze lidí, kteří na hranicích zahodili doklady je legitimní stěhování nešťastníků, nikoliv otevřené napadení státu, navíc neziskovkami zaplacené, organizované a přesně cílené. 

Je to v jiném podání opakování situace, kterou jsme jako národ zažili v polovině března 1939.

Jediný, kdo se při obsazování republiky bránil, byl 8. Pěší pluk Slezský v Czajánkových kasárnách ve Frýdku-Místku, jediný, kdo zvedl zbraň proti bezpráví Mnichovem rozvrácené Evropy, nedbaje rozkazu – nebránit se. Podobná situace, stejná naivita, stejná zrada. 

Bylo by naivní myslet si, že prezident Hácha, který v té samé době seděl ve vlaku do Berlína, vyjedná zpět svobodu.

Přesto  jsme už dříve věřili v dobro a jako stát jsme se nepostavili na odpor.

Prosím, poučme se z historie a buďme soucitní ale i spravedliví a pravdiví. Vezměme pod střechu lidi potřebné, co ji nad hlavou nemají, vyžeňme však ty, co nám přišli zapálit náš dům a ublížit blízkým. Ne toto není řeč strachu, To je výzva k obezřetnosti před vetřelcem.

Ne odboj, ale povinnost!

Nevážení vlastizrádci, přeji vám neklidné spaní a hlavně spravedlnost, podle práva, je jedno, jaké si vyberete. Zrada vlastní země se trestá ve všech kulturách. Vaše domnělá beztrestnost je jen vaše vlastní nevědomost.

Pokud někteří z vás zastupují tento stát, pak vězte, že je pár minut po dvanácté. Ještě pár minut a mohl by někdo úplně cizí podobným způsobem zastupovat také vás.

 Za Země koruny České  

                                                                               Ivo Fluksa

Praotcem je Čech

Společnost České republiky se již několik let nachází ve stavu, rozpolcení a neuvědomění vlastních kvalit, vycházejících z historických faktů. Velká svoboda minulých let bez důrazu na výchovu k vlastenectví, vlastně posunula společnost k nesvobodě. Cokoliv dnes děláte, je Vaše činnost konfrontována s velkým množstvím zákonů a norem, které ztratily svůj smysl, protože mnoho z nich je možno vyložit podle toho, jaké je zadání pro pravdu, tedy podle objednávky. Tak se také stalo, že hanobení státního symbolu už není trestné, naopak je to hrdinský čin, o prezidentovi republiky si každý novinář říká, co ho napadne, každý vlastenec je vysmíván, bez ohledu na své postavení. Tato situace ve společnosti už několikrát byla, a který národ nepochopil výukovou lekci, bude muset si ji zopakovat, tak jako si ji musel v minulosti zopakovat mnohokrát.  Byly zde v minulosti dlouhá léta v područí jiných států, byl zde všestranný útlak, jazykový, vyznání, vzdělání. Vždy tady byly různé názory na stejné věci, vždy docházelo k tomu, že jedna skupina se prosazovala na úkor druhé. Bohapustá lež napomáhala již od prvních počátků Českého státu, prosadit nepravdu. A tak se také stalo, že i stát bez pravdivých základů byl vlastně postaven a neustále obhajoval lež. A i když lež oblečeme do nádherných šatů, pod oděvem bude stále jen stejná lež. Historie se opakuje, materiální bohatství se vlivem morálního úpadku přesouvá, nyní směrem na západ. Přesně tak, jak se to stalo nejednou v historii. Ta stále glorifikovaná svoboda nás jako národ stála mnoho. Jestliže stát máme být my, pak my už v tomto státě nerozhodujeme. Vše je přepočítáno na akcie a různé papírky, které jsou na účtech bank připsány různým osobám. Často nejde ani dohledat, co komu patří. Vykradená země už nepodporuje své občany. Ti znají pravdu o své zemi, vidí, slyší, cítí tu lež, co vychází z politiky současné i minulé. Nesouhlasí, jejich hlas však není slyšet. Proč? Protože jsou nejednotní. Proč jsou nejednotní? Protože jejich pozornost někdo cíleně tříští a obrací jednoho člověka, proti druhému. A proč, proč? Protože si myslí, že čím více vlastní, tím jsou bohatší. Opak je pravdou. Hmota bez ducha je bezcenná. Pár bláznů se snaží zoufale přemístit zbytky ještě nedávno bohatého státu k sobě i za cenu ztráty vlastní důstojnosti. Že tomu tak není? Nebo jen děláme, že se nás to netýká? Ale týká, týká.  Je to jako by v domě žilo 10 lidí. Osm z nich závidí sousedovi, a tak systematicky vybydlují vlastní dům. Cihlu po cihle (svého času zlaté cihličky) odnášejí z domu, protože chtějí to, co jim nepatří. Hospodaří, nebo spíše nehospodaří se svěřeným majetkem. Ostatní obyvatelé domu se bojí se postavit, protože měli strejdu ve straně. A to se nesmí. Aspoň se to říká. A tak jednoho dne dojde k tomu, že vina padne ne ty, co nekradli. Protože my přece nekrademe, to oni postavili dům a mohou tedy za všechno zlo. A tak náš dům už nemá střechu, nic a nikdo ho nechrání. Kdo za to může? To je oblíbená otázka. No přece všichni, ti co kradli, i ti co nechali druhé krást. Dům to je malé sousto, co takhle bytový fond nebo nerostné bohatství, nebo třeba zdravotnictví a energetika, to by bylo žůžo. A tak vzniklo mnoho pohádek, mnoho bohatých a ještě více chudých. Hlavně pozor na školství, ať se to ti hlupáci nedozvědí, že čas a oni pracují pro nás. Dejme jim víru, že vše je správně a oni si rádi zaplatí pojištění a pak i plnění. Naučme je fandit, nejlépe se sloganem „Kdo neskáče, není Čech“ a dejme jim občas pivo zdarma, však oni nám to stokrát vrátí. Pohádka skončila, teď se bude vracet.

Snad se probudíme aspoň deset minut po půlnoci a vyženeme si bludy z hlavy. Zároveň vyženeme i ty kdo je tam sází. Pak si dopřejeme i tu českou plzeň za svoje s heslem Čech skáče, protože už ví, že praotcem je Čech.

Za Země koruny České

13.11.2015                                                                                                     Ivo Fluksa